pátek 13. ledna 2012

6

Jedno dítě je málo, dvě jsou moc. Takže tři jsou akorát.

Říká se, že mladého inženýra je třeba při jeho prvním samostatném projektu hlídat, protože nemá dost zkušeností a potřebuje vedení. Druhý projekt bývá přehnaný ve všech směrech. Náš inženýr má pocit nasbíraných zkušeností a vše udělá důkladněji, rozmáchleji, zbytečně složitě. Snaží se vyhnout chybám, které udělal dříve... A nadělá další. A teprve třetí projekt bývá přiměřený.

Jestli to s dětmi nebude podobné: U prvního dítěte člověk tápe, pomoc hledá u zkušenějších a protože má dost času, dost se s ním piplá. U druhého se pak chce vyhnout všem chybám a s pocitem, že už ví jak na to, nadělá jiné. Teprve třetí dítě dokáže vychovávat s nadhledem a rozumně. Pokud se tedy umí učit... A zajímavé je, že přestane mít potřebu radit bez vyžádání.

Jeden zásadní rozdíl tady ale je: Dítě není projekt, chyby vám odpustí. Kromě jediné. Když ty chyby ani nezkoušíte dělat. Když si na něj neuděláte čas.

Žádné komentáře:

Okomentovat