pátek 23. března 2012

10

Nobelovská přednáška Andeje K. Geima, 8. prosince 2011, závěrečná věta:

"Žádná hezká slova však nemohu adresovat Rámcovým programům EU (EU Framework Programmes), které - s výjimkou Evropské výzkumné rady (European Research Council) - za diskreditaci celé myšlenky efektivně pracující Evropy mohou chválit snad jen eurofobové."

(Zdroj: Československý časopis pro fyziku, 1/2012, přeložil Ivan Gregora)

středa 15. února 2012

9

Zákazy, zákazy, ach tie zákazy.

Regulace je obecně motivace lidí, aby se chovali určitým způsobem. Přijde mi, že státní i obecní vedoucí poskoci znají jen jeden druh motivace: Zákaz. A když se nedodržuje, trest.

Podívejme se do Břeclavi na hezké soustavbí poliklinika a nemocnice (co si vybavuji, ta byla hnusná už v momentně dostavby a nějak se to časem nezlepšuje). A rovnou si pišme recept: Jedna či více veřejných budov bez pořádného parkoviště. Necháme vyhnít a až je situace neúnosná, postavíme nedostatečné parkoviště a vybíráme na něm poplatek (co na tom, že jde o veřejnou službu - za chodníky a silnice budeme vybírat taky, však počkejte). Lidé kupodivu parkují všude jinde, jen ne na něm - je za peníze a dopoledne už stejně plné. To je překvápko, asi jako když si po návratu z baru večer něžně svlékáme transsexuála.

Necháme chvilku kypět a když už lidé z okolních domů moc křičí, zpoplatníme a omezíme i stání v okolních ulicích tak, že tam mohou jen místní s autem. A pošleme empíčka, ať to pohlídají - pár zmatených duší se určitě najde a pokusí se zastavit na poloprázné ulici.

Po dokončení vychutnáváme pocit vítězství a chlebíčky na závěrečném shrnutí úspěšné akce (pořádá konzultační agentura, která "řešení" navrhla a zpracovala do úhledného dokumentu). Transsexuál je zapomenut. A vlastně zase tak špatně nevypadal, ne?

Nojo, za pár let se stejně bude muset postavit parkoviště, ale pro teď je problém vyřešen.

Je to tak božsky snadné. Mnohem snadnější, než na začátku udělat krok stranou a říct si, čeho chci dosáhnout (aby bylo kde parkovat a to "kde" nebylo v okolních ulicích, optimálně aby více lidí jezdilo jinak než autem), a pak to zkusit jinak než zákazem. Třeba parkovištěm zdarma. Třeba že lístek na MHD do nemocnice platí zároveň v automatu na kafe nebo jako úhrada regulačního poplatku (a autobus jezdí častěji než jednou za hodinu). Třeba přemýšlet a motivovat jinak, než zákazem?

čtvrtek 19. ledna 2012

pátek 13. ledna 2012

6

Jedno dítě je málo, dvě jsou moc. Takže tři jsou akorát.

Říká se, že mladého inženýra je třeba při jeho prvním samostatném projektu hlídat, protože nemá dost zkušeností a potřebuje vedení. Druhý projekt bývá přehnaný ve všech směrech. Náš inženýr má pocit nasbíraných zkušeností a vše udělá důkladněji, rozmáchleji, zbytečně složitě. Snaží se vyhnout chybám, které udělal dříve... A nadělá další. A teprve třetí projekt bývá přiměřený.

Jestli to s dětmi nebude podobné: U prvního dítěte člověk tápe, pomoc hledá u zkušenějších a protože má dost času, dost se s ním piplá. U druhého se pak chce vyhnout všem chybám a s pocitem, že už ví jak na to, nadělá jiné. Teprve třetí dítě dokáže vychovávat s nadhledem a rozumně. Pokud se tedy umí učit... A zajímavé je, že přestane mít potřebu radit bez vyžádání.

Jeden zásadní rozdíl tady ale je: Dítě není projekt, chyby vám odpustí. Kromě jediné. Když ty chyby ani nezkoušíte dělat. Když si na něj neuděláte čas.

úterý 10. ledna 2012

5

Ekonom amatér II.

A už je to tu zase. Státní dluh je (nějaké strašné číslo) miliard! Šikovné novinářské  jelito to vydělí počtem obyvatel nebo něčím podobným a vyjde mu (pro většinu lidí hrozná) suma. Každý z nás dluží strašný balík, děs a hrůza, oni si pro to přijdou!

Tolik hovězin ve dvou větách a tak málo času... Tady by si přišlo na své i legendární rádio Jerevan: Ano, dluh tady je, ale je to dluh soukromého sektoru vůči státu. A nedluží každý, ale ti, co ty peníze mají. A - světe div se - přesně tolik, kolik mají. Ano, počítal jsem to dvakrát, je to na halíř.

Jakto? Takto: Peníze jsou majetkem státu, produkuje je a kontroluje. Když utrácí víc než vybere, peníze zůstaly někde v soukromém sektoru. Z historických a politických důvodů tyto peníze stát vybere zpět formou státních dluhopisů s určitým úrokem (ano, přesně - tento úrok se nakonec přetaví v inflaci). Stát si samozřejmě může peněz vytisknout kolik potřebuje, to by ale velmi zvedalo objem peněz v ekonomice a způsobovalo problémy (vysokou, nekontrolovatelnou inflaci).

Je to tak: Čím víc soukromý sektor šetří (nechává si peněz), tím víc roste státní "dluh". A jakmile soukromý sektor začne utrácet, státní "dluh" poroste pomaleji, může na přechodnou dobu i začít klesat - ale to je obvykle nežádoucí stav - viz můj zápisek číslo 3.

Poznámka: Vše výše uvedené platí pro stát vydávající vlastní měnu a "dluh" v této měně. Stát bez vlastní měny a její kontroly (nebo s pevným kurzem k jiné měně - to je totéž) funguje jinak. Stejně tak vnější dluh (v cizí měně) je opravdový a musí být splacen.

Detaily ale jelita nijak neřeší, protože vysvětlení má víc než dvě věty a tak by kvůli tomu musela asi zastavit dýchání a kontrolu svěrače, aby to pobrala.

středa 4. ledna 2012

4

Revoluce! Hurá!

Po všech předchozích revolucích (od ohně přes kolo, páru, elektřinu, průmysl, počítače a internet) se těším na další. Pomalu se líhne a její začátky určitě zažiju.

Individuální výroba. Tisk a vazba knih na objednávku po kusech, organické léky (léky na míru), 3D tiskárny. Jednotlivé čůrky se stékají a (doufám že) vytvoří silný proud, který spláchne spoustu usazenin v řetězci výroba - překupník - překupník - ... - já. A podobných.

Jasně, a továrníci nebudou mít co žrát, namítnete. Jednak je mi to u zadele, a navíc to není pravda. Speciální součástky a hlavně materiály budou klíčové - jejich výroba určitě individuální nebude. A především návody, plány, postupy, programy. Možná si doma na budoucí 3D tiskárně vyrobím vlastní mobil, ale někdo jej předtím bude muset navrhnout a dodat mi plány pro moji tiskárnu.

Nebudou tak důležité výrobky, ale návody, plány na ně. Budou open-source i komerční, bude DRM, patentové spory i pirátství. A bude spousta míst, kde se s nimi bude obchodovat. Hlavně na internetu, nebo co bude po něm.

Už máte svůj blog o 3D tisku, který se postupně přes výměnu plánů pro RepRap přes fórum, jednoduchý bazar v PHP a něco jako e-shop přetaví v regulérní obchod s velikým obratem, až technologie dorazí od hračičků k masám?

pondělí 2. ledna 2012

3

Ekonom amatér I.

Rozpočtové přebytky, nafurt! Fakt?

Žil byl jeden stát a v něm se rozhodli, že z nějakého důvodu potřebují mít rozpočtový přebytek každý rok. Takže každý rok stát vybral o něco peněz více, než utratil. A protože nikdo jiný než stát samozřejmě peníze vyrábět nesmí, peněz ubývalo - stát bral přece víc, než dával. A cena peněz (úroky) rostla.

Až jednoho dne byla zaplacena státu poslední koruna a nastal tam ráj na zemi.

A nebo možná taky ne. Možná je to celé blbost a rozpočtové přebytky zvláště. Pokud mi stát vezme peníze, nemůžu je za něco utratit. A pokud je pak nedá někomu jinému, ale nechá si je pod matrací, nemůže je utratit ani nikdo jiný. Tak se daná hodnota, schopnost koupě, navždy ztratila. Já jsem ji odevzdal, nikdo jiný nedostal, poptávka je v háji. A na co jsou ty peníze pod matrací státu? Na nic, sám si jich může natisknout, kolik chce. Na to nepotřebuje přebytky, "šetření".

Stát není rodina a nefunguje tak. Tečka.